Elevating Moments - recenze

freemusic.cz, Veronika Mikulová
26.03.2011

Kolem Apatheii bylo opravdu dlouho ticho. Na podzim ale vylezli ze studia a dávají o sobě všemožně znát. Právě ukončují turné s The Roads a díky nové desce o nich můžeme najednou mluvit nejen v přítomném ale i v budoucím čase!

Kluci z Apathei se trochu učesali, hodili do gala, rozpažili a výborně se na novém počinu baví. Což ostatně k jejich typu pop-rocku patří. Vždycky se od jiných kytarovek odlišovali úrovní hudebního kumštu – všichni členové, patřičně vzdělaní, dokáží vykřesat i z mála tu podstatnou trošku k dobru. Jejich profesionalita se odráží například v totální absenci vaty a zbytečných bridgů. Poslechněte si třeba píseň Circling Like Dogs. Skladby jsou čitelné, pamatují se a pro živé tempo při troše poslouchání nemůžou nudit. Otázka, jestli mohou nadchnout. Na živo určitě. Letitá zkušenost říká, že to na pódiu neskutečně umí. Do studiového alba se jim ale všechna ta energie vměstnat nepodařila. Při nové míře rockovosti to ale možná ani nešlo, i když... Možná stačila jen trocha vyšší zvukové rozrůzněnosti, neformálnosti nebo zvuk méně vyrovnaný.

Jinak řečeno, když změny, tak prosím opravdu důsledně. Po pěti letech od debutu kapele z jejich „art- rocku“ odpadl ten „art“. Tím pádem je i podobnost s Incubus a spol. znatelnější než dřív. Program melancholie už prý Apatheiu ku škodě takto naladěných fanoušků nebral. Na desce pak citelně chybí violoncello i pomalejší, zamilované polohy, které pánové bravurně ovládali. Dokazují to hlavně balady When The Sun Goes Down a Living Dreams.

Spolu s deskou vydanou na Valentýna uvolnila Apatheia zároveň pilotní singl When You´re Not Speaking s videoklipem. Volba singlu byla pro fandy trochu překvapující, protože původně se hovořilo o představení Until I Smile, která se už po prvním poslechu zdá být větším hitem než When You're Not Speaking. Také ale, co pravda, mnohem více odkazuje k bývalé tvorbě. Hned po ní příjemně překvapí The One To follow. Skladba, kterou kapela už nějakou dobu hraje živě na svých koncertech, kde funguje bezchybně. Přičítám to vždy a zásadně stoprocentnímu výkonu čtverky, z které vyzvednu aspoň Michala Febera, hlavního pisatele skladeb a zpěváka. Někteří namítají, že na něm není nic speciálního. Na něm možná ne. Možná to není ani o jeho hlasu, ale určitě je něco výjimečného v něm.

Zaposlouchejte se. Elevating Moments nemusí uspět na první dobrou, není bez vad. Ale je uvolněná, slušně graduje a má potenciál. Určitě zkuste ještě stihnout nějaký z koncertů. Deska je na nich dostupná za zvýhodněnou cenu, a pokud vás nebere jednoduchý černobílý obal, můžete si dokonce ukořistit limitovanou barevnou edici.