ROCKSHOCK - rozhovor

ROCKSHOCK, Jiří Olszar
29.06.2011

Havířovská formace APATHEIA letos vydala nejen fanoušky dlouho očekávanou desku Elevating Moments. Oproti debutu, který vyšel před šesti lety, je to nahrávka docela jiná. Proč tomu tak je, vysvětlili baskytarista KRYSTIAN SZYNDER a bubeník SEBASTIAN BALON. Zároveň prozradili i něco málo k budoucnosti skupiny. Lehké nahlédnutí do minulosti zároveň nastínilo, proč kapela do dnešní doby funguje prakticky v nezměněné sestavě.

V letošním roce vyšlo vaše druhé album Elevating Moments. Než se ale dostaneme k tomuto tématu, zajímala by mě jiná věc. První desku jste sice nahrávali ve stejné sestavě, ale v té době jste oficiálně fungovali ještě jako tříčlenná kapela. Jak to tedy s tou sestavou vlastně bylo?
Sebastian: Náš kytarista Krystian Danel nebyl v té době oficiálním členem kapely a nahrávání se zúčastnil jen jako host. Nahrál nám tehdy na desku violoncello, ale jen sporadicky s námi hrával naživo. A jelikož violoncello mělo ve starších skladbách dost velkou roli, vozili jsme si Krystiana na koncerty nahraného v notebooku. Teprve po určitém přemlouvání a shodou náhod vše nakonec vyústilo v oficiální spolupráci.
Krystian: V té době jsme ale začali pracovat na nových skladbách, ve kterých již nebylo v plánu tolik violoncellových partů, takže jsme začali využívat především jeho kytarových schopností a zkušeností, které získal ve skupinách Scream a Ador Dorath.

Měl příchod Krystiana Danela kromě hráčského obohacení i přínos skladatelský?
Krystian: Hlavním skladatelem je vlastně Michal Feber, který vždy přinese nějaký ten syrový základ skladeb. Po příchodu Krystiana ale na materiálu pracují tak nějak společně.
Sebastian: My tady s Krystianem (Szynderem) si zase uděláme ty svoje rytmické věci.

Nové CD Elevating Moments je proti debutu hodně odlišné. Stojí za touto změnou i přístup Krystiana D.?
Sebastian: Z části určitě ano. Vždy když přijde do nějaké kapely nový člověk se skladatelskými schopnostmi, tak se to zákonitě nějak projeví. Za těch pět let od minulého alba se ale poněkud změnil i náš hudební vkus. Tedy vkus na to, jak dělat novou muziku. Jinak co se týče poslechu oblíbených interpretů, tam to zůstává stejné.
Když jsme u těch oblíbených interpretů, z recenzí i z vlastních postřehů jsem si poznamenal kapely jako Silverchair, Incubus, Foo Fighters, Blur, Oasis, Marillion, Soundgarden, Pink Floyd, Genesis. Co tedy tyto kapely a jejich vlivy na vás?
Sebastian: Skoro všechno to jsou naše oblíbené skupiny a nebudeme zastírat, že nějaké možné vlivy, ať již chtěné, či nechtěné, jsou z naší hudby cítit.

A co takhle hudba poněkud starší? Řekněme šedesátá a sedmdesátá léta. Občas ve vaší tvorbě třeba zaslechnu i lehký dotek Beatles.
Sebastian: Starou muziku máme samozřejmě taky moc rádi. Konkrétně Beatles jsou jedna z nejoblíbenějších Michalových kapel; a vlastně i moje.

Při pohledu na obal nového CD, jenž je vyveden rovněž v takovém retro stylu, mě napadá další souvislost se starší hudbou. Byl to záměr udělat obal právě takto?
Krystian: Samotný obal nám dělal grafik z vydavatelské firmy. Nechali jsme mu volnou ruku a pak jsme si jen vybrali jeden z jeho návrhů. V podstatě jsme mu vysvětlili textovou podstatu alba, které si pak i důkladně poslechl. Podle získaných postřehů pak vytvořil právě tento motiv. Myslím si, že to vystihl velice dobře.

Ještě k těm hudebním vlivům. Měl jsem jeden speciální dotaz pro kytaristu Krystiana. Konkrétně ke skladbě Until I Smile. Patrně se mu hodně líbí Queen, respektive Brian May?
Sebastian: (smích) No určitě se mu líbí. Queen se obecně líbí každému.
Krystian: Spojitosti toho kytarového sóla s Queen si už všimlo více lidí. (smích)

Teď tedy pár technických dat k nahrávání nové desky.
Krystian: Finální mastering nám dělal Ecson Waldes, v jehož studiu Biotech jsme nahrávali i bicí. Kytary se dělaly v GM studiu Martina Roženka z Ador Dorath. Zpěvy jsme nahrávali v domácím studiu Tomáše Špirky, který nám pomáhal i producentsky, stejně tak jako na minulém albu. Na vše jsme měli poměrně dost času, takže samotné nahrávání probíhalo v klidu a pohodě, což se myslím projevilo i na výsledné kvalitě nahrávky.

Ještě něco k textové stránce. Tu má na starosti kdo?
Krystian: Texty píšu já s Michalem. Na novince jsem se tomu ale začal věnovat mnohem více.

Konkrétně u novinky, jedná se o nějaký koncept?
Krystian: Koncept asi přímo ne. Jsou to texty…
Sebastian: …o lásce. (smích)
Krystian: No o lásce přímo ne. Určitý spojovací prvek bych viděl asi v tom, že se v nich snažím vyjádřit nějaké pozitivní pocity, z čehož vychází vlastně i samotná muzika. Na první desce byly texty spíše snové, teď jsou jakoby přístupnější. Mají jasnou myšlenku, ale nejsou to zcela jasně dané příběhy.

A co angličtina? Vypadá hodně slušně, zkrátka žádná čechoangličtina.
Krystian: Anglicky jsem se více méně naučil díky poslechu prvních desek Green Day. Donekonečna jsem pročítal texty v bookletu, překládal je a odposlouchával výslovnost.
Sebastian: Na novou desku nám ale redigoval texty Ray z kapely The Roads, což je rodilý Angličan. Osobně pak řešili s Michalem i výslovnost a frázování.

Jak již bylo řečeno, novinka je od debutu hodně odlišná. Jaké máte na tuto změnu ohlasy ze strany recenzentů a fanoušků?
Krystian: Samozřejmě recenzenti očekávali, že nové CD bude v podobném duchu. K novince je ale od samotného začátku potřeba přistupovat zcela jinak, poněvadž jsme se hudebně docela diametrálně změnili.
Sebastian: Podle mě to zbytečně řeší stylově. Jsou třeba zarytí prog-rockeři, kteří zkrátka nejsou schopni akceptovat jinou hudbu, i když taky kvalitní.
Krystian: Fanoušci reagují celkem pozitivně. Najde se sice pár jedinců, které to již tolik nezajímá, ale přibylo o to více nových. Hudba je teď přístupnější – a s tím jsme vlastně i nový materiál víceméně tvořili. Chtěli jsme si prostě udělat jednodušší a přímočařejší desku.
Sebastian: Neřešili jsme zkrátka to, že musíme nutně udělat složitější věci. Udělali jsme to jednoduše tak, jak se nám to právě líbilo.
Krystian: Dalo by se říci, že právě tady v tom měl příchod Krystiana D. patrně velký vliv.

Předpokládám, že změny se projevily i během živé prezentace nových songů.
Sebastian: Určitě. Dříve to bylo trochu složitější, hlavně pro lidi, kteří nás tolik neznali. Poněkud déle trvalo, než tu naši muziku nějak více vstřebali. Teď se zkrátka dokážou mnohem více odvázat, což je fajn.

Jak to letos vůbec máte s koncertováním? Na vašem webu jsem toho zatím moc neviděl.
Krystian: No, pomalu to začíná přibývat, ale co se týče léta, tam je to poněkud slabší. Na větších festivalech nás nějak moc nechtějí, i když se všemožně snažíme. Zatím máme domluvenou pouze akci Beseda u Bigbítu v Tasově. Zbytek léta asi zasvětíme přípravě podzimního turné…
Sebastian: …nebo nové desky.

Tak to je docela zajímavé. Mezi prvními alby byla pětiletá pauza, a teď máte najednou již myšlenky na další desku?
Krystian: V tom mezidobí jsme se vlastně pořádně sehrávali s Krystianem D., ale nové skladby se již začaly pomalu tvořit. Začali jsme se i hudebně a lidsky vyvíjet, takže se samozřejmě změnily i ty skladby. Proto se vydání nové desky tolik zdrželo.

Můžete něco málo prozradit k připravovanému materiálu?
Sebastian: Zatím to vypadá tak, že to bude opět něco jiného, než jsme doposud produkovali.
Krystian: Samozřejmě ale vše nakonec může dopadnout docela jinak. (smích) Sebastian: Každopádně obě dosavadní desky vyjadřují naše momentální pocity a ty se můžou časem samozřejmě změnit. Co se týče samotné hudby, patrně daleko více využijeme klávesy…
Krystian: …a možná přibudou i nějaké elektronické prvky, ale to už prozrazuji asi zbytečně moc. (smích)

Ještě zpět k těm koncertům. Máte oblíbené místo? Co nějaká opravdu vydařená akce?
Krystian: Tak oblíbeným místem je určitě brněnská Melodka. Jsou tam výborní fanoušci i zázemí.
Sebastian: A nejlepší koncert? Jednoznačně v pražském Rock Café, kde jsme předskakovali před Fishem (ex-Marillion). A výborné bylo i polské turné po vydání první desky.

Je jasné, že před plným sálem se vždy hraje lépe. Samozřejmě jsou ale i koncerty, kde ta návštěva není zrovna nejlepší. Jste schopni zahrát i na takovéto akci s plným nasazením?
Sebastian: Určitě ano. Docela nás při takových akcích těší, že za námi přijdou fanoušci a pochválí nás, že jsme to zkrátka neodflákli.
Krystian: Prvotní věc je ta, že nás muzika baví proto, že ji hrajeme právě spolu. Samozřejmě pokud je plno, je to takový další nakopávák, ale dokážeme si koncert užít i sami čtyři pro sebe.

Zmiňovali jste, že některé skladby na Elevating Moments začaly vznikat již v době vydání debutu. Jak dlouho trvá, než dáte songu finální podobu?
Krystian: Vzhledem k tomu, že do konečného výsledku můžeme kecat i my dva, tak to je opravdu někdy nadlouho.
Sebastian: Máme dokonce jednu skladbu, která měla být již na prvním albu. Nahráli jsme ji ale až pro Elevating Moments, abychom ji nakonec ze seznamu vyškrtli a odložili na další desku. Tedy alespoň doufáme. (smích) Teď již ale přece jen víme, co chceme, takže to skládání jde mnohem rychleji.

K nové skladbě When You're Not Speaking jste natočili velice povedený klip. Vypadá hodně profesionálně. Pokud se ale nepletu, výhody profesionálního studia jste přitom nevyužili?
Krystian: Natáčelo se v garáži pro dva autobusy. Stloukli jsme z desek tři stěny, otapetovali je, vykobercovali a od známých natahali všemožný nábytek. V tomto jsme se snažili do jisté míry ušetřit. Co se ale týče samotného nahrávání, tam to byla již skutečně profesionální práce. Režisér Martin Smékal studuje čtvrtým rokem kameru ve Zlíně a s ním jsme poznali, jak to vypadá, když se opravdu točí na profi úrovni.
Sebastian: Bylo neskutečné jej sledovat při práci. Zkrátka jel od rána do večera, nejedl, nepil a neustále řešil každý záběr, který se musel třeba i desetkrát opakovat. Nakonec to trvalo tři dny.
Krystian: Ten klip se ale opravdu povedl a Martina můžeme určitě doporučit ostatním kapelám. Ostatně jeho práci si můžou všichni prohlédnout na stránkách Monoproduction.cz.

Nevím, jestli již někde proběhla oficiální zmínka, ale údajně máte natočený i druhý klip k novince?
Krystian: Shodou okolností přítel té dívčiny, která se v klipu When You're Not Speaking vrtí na gauči, rovněž studuje ve Zlíně režii a jako bakalářskou práci měl natočit klip. Takže jsme se s ním dohodli a natočili video ke skladbě Keep Goin' On. Byla to ale zcela odlišná práce: točilo se na zasněženém poli statickou kamerou a vše bude černobílé.
Sebastian: Točilo se rovněž tři dny, ale při patnáctistupňových mrazech v lehkém oblečení, takže docela síla. Tak jsme si pak říkali, jestli to nebyla ze strany režiséra taková pomsta za to, že jsme jeho přítelkyni nechali při točení prvního klipu taky docela vymrznout. Bylo to v říjnu, kdy se teplota pohybovala někde kolem deseti stupňů, a tři dny strávené v lehkém županu asi taky nebylo nic moc. (smích)

Probrali jsme především hudební stránku skupiny, ale co ta lidská? Vím, že jste spolu již poměrně dlouho. Jak dlouho se vlastně znáte?
Sebastian: My se známe prakticky celý život.
Krystian: Tady se Sebastianem jsme dokonce bratranci. Jinak já, kytarista Krystian D. a Michal jsme chodili na stejnou základku. Když nám bylo dvanáct, tak jsme s Krystianem D. probírali, jaké je to hrát v kapele, protože v té době již hrál ve skupině Scream.
Sebastian: Byl to náš první vzor. (smích)
Krystian: No a díky tomu jsme dostali chuť to zkusit taky, takže vznikla původně punkrocková Apatheia. Tuším, že to bylo někdy v roce 1999.

Sejdete se třeba i mimo hudební povinnosti?
Sebastian: Samozřejmě. I po těch letech jsme pořád nejlepší kámoši, takže pokud je možnost, rádi společně posedíme u pivka.

Fanynky bude patrně zajímat především váš 'rodinný stav'. Co přítelkyně, manželky…?
Krystian: Právě kvůli fanynkám bych to nechal raději bez komentáře. (smích) Ale vážně, Facebook ví vše...

Tak jak si rozumíte v kapele, rozumíte si i s jinými skupinami?
Sebastian: Právě zmiňovaní The Roads jsou naši velmi dobří kamarádi, se kterými si nejen rádi zahrajme, ale hlavně s nimi rádi posedíme. Výborně si rozumíme i s I Like You Hysteric nebo s nedávno rozpadlými Annie's Trip.

Při akcích asi zažijete i hodně zajímavých zážitků?
Sebastian: Určitě ano, ale více zážitků máme spíše ze samotného cestování na akce. My jsme totiž notoričtí kaziči vypůjčených aut. (smích) Většinou sice ne naší vinou, ale asi ty problémy nějak přitahujeme.

Máte nějaké hudební vzdělání, nebo jste samouci?
Krystian: Michal s Krystianem D. mají konzervatoř a hudba je prakticky i živí, neboť oba pracují jako učitelé hudby na ZUŠ v Českém Těšíně. Já mám klasické základy z lidušky. Teď momentálně studuji v Brně jazyky, konkrétně polštinu a slovinštinu.
Sebastian: Podobně jako tady Krystian i já jsem prošel liduškou. Jinak taky ještě studuji a dělám přitom programátora, takže trošku mimo hudební obor.

Jaké vlastně máte ambice na hudebním poli?
Sebastian: Když jsme byli mladší, tak jsme to řešili strašně moc a chtěli jsme být nejlepší kapela na světě. (smích) Teď už je to poněkud jiné. Stačil by nějaký pravidelný příjem z koncertů, který by nás snad i trochu uživil.
Krystian: Určitě chceme více koncertovat, hlavně na větších akcích, a rovněž více rozšířit naši posluchačskou základnu.
Sebastian: Pozorujeme to třeba na Bandzone. Když hrajeme, fanoušci přibývají, když ne, tak jejich počet stagnuje. Tudy by možná mohla vést cesta.

Padla zmínka o Facebooku, teď Bandzone, takže na závěr ještě váš názor na internet kontra hudba.
Krystian: Internet je pro propagaci určitě super věc. Fanoušci se tak včas dozvědí o různých aktivitách své oblíbené kapely. My osobně rádi každého ještě ospamujeme.
Sebastian: A co se týče stahování hudby? Já jsem třeba příznivcem iTunes a podobných serverů. U nás to zatím bohužel nějak nefunguje, takže se zkrátka stahuje. Klasické CD si dneska koupí spíše sběratel nebo totální fanda, a tak to asi zatím i zůstane.